V této velice známé oblasti jsem zůstal dva dny a nutno říci, že by tu bylo co dělat i vidět, i kdyby tomu člověk obětoval celou dovolenou.
V této velice známé oblasti jsem zůstal dva dny a nutno říci, že by tu bylo co dělat i vidět, i kdyby tomu člověk obětoval celou dovolenou.
V Catalhöyük jsem tedy zabalil zabahněný stan a opět, neskutečnými rovinkami jsem projížděl krásnou krajinou. Nad tou ale majestátně ční vyhaslá sopka Hasan Dagi s nadmořskou výškou 3253 metrů. Díky této výšce je vrchol celoročně pod sněhem.
V odpoledních hodinách jsem přijel do oblasti Kappadokie, což je rozlehlá oblast s pozoruhodnými skalami. Má první zastávka byla v obci Selime. Nad touto vesnicí je vysoká skála a ta je protkána chodbami. Ve skále je také vytesáno mnoho kostelů. Motorku jsem zaparkoval na parkovišti ve vesnici a musel jsem se smát, když nějací turisté ignorovali pokladnu a šli zkratkou přímo ke skále. Pes, který ležel u stánků a člověk by řekl, že tvrdě spí, najednou s hlasitým štěkotem vyskočil a utíkal k těm turistům. Hlídač parkoviště psa ale odvolal a turisty poslal k pokladně. Kdo by to do toho psa řekl? Jako strážce mé motorky se ujala parta malých kluků, tak pak jsem je každého odměnil nálepkou! Skály jsem si prošel, trvalo mi to asi hodinu a musel jsem se v nich vyškrábat celkem vysoko. Pokud by tu měl někdo namířeno, doporučuji dobrou a pevnou obuv, která na pískovcových kamenech nebude klouzat. Často je třeba vyšlapat po skále s velkým sklonem, popřípadě jít v úzké brázdě.
Po prohlídce skalního útvaru s názvem Selime Cathedral jsem jen kousek přejel a byl jsem u kaňonu Ilhara. Jelikož jsem byl před tím v Selime, kde jsem za vstup zaplatil, platila mi tato vstupenka i pro vstup do tohoto kaňonu. Dolů jsem sešel po dlouhých schodech z kovové konstrukce s dřevěnými stupni. Nevím kolik schodů tu je, ale při zpáteční cestě se člověk lehce zpotí. Zpět se sice nemusí po těchto schodech, kaňonem se může pokračovat do vesnice Ilhara a údajně jsou cestou k vidění malované kostely. Já tudy ale nešel. Bylo už celkem hodně hodin, ještě jsem ten den vlastně nic nesnědl a chtěl jsem ještě dojet až do Göreme. To bylo dalších devadesát kilometrů. Udělal jsem si tedy pár fotografií okolo mostu na dně kaňonu a vyšlápl jsem si ty schody zpět. Nahoře, u turniketů je restaurace, ceny jídel v ní nejsou špatné, tak jsem tu pojedl a už okolo osmnácté hodiny jsem vyjel směr Göreme.
Ve městě jsem se zeptal na kemp a lidé mě poslali do prudkého kopce se dvěma ostrými serpentýnami nad městem. Pán v kempu mi oznámil, že nemohu platit kartou a tak jsem už za tmy sjel dolů do města a musel jsem si vybrat peníze v bankomatu. Vybírat si peníze v Turecku není vůbec žádný problém, bankomaty jsou tu doslova na každém rohu a poplatky za výběr se odvíjejí od banky, které bankomat patří. Já se setkal s nejlevnějším poplatkem 2,-Tl (8,-Kč) a nejdražším 5,-Tl (20,-Kč). To není nic hrozného, ale ještě je potřeba počítat s kurzem Vaší banky při konverzi z české měny. Kemp byl celkem drahý, stál 60,-Tl (240,-Kč) a za tyto peníze se dá v Turecku leckde sehnat i ubytování v apartmánu.
Na druhý den ráno jsem nechal stan s věcmi v kempu a na motorce jsem jel k přírodnímu muzeu, kde je možné vidět velice pozoruhodné skály ve tvaru “penisů”, viz fotogalerie. Během dne jsem prošel dvě “open air musea” a pak jsem mezi skalami jezdil na motorce a nutno říci, že jsem několikrát narazil na zajímavější skalní útvary, než byly ty v muzeích a za peníze. Navíc, v tom prvním muzeu, přes které vedla běžná silnice, je dnes strašný bordel ze zdemolovaných stánků. Turci totiž naokolo postavili novou silnici i s novým nákupním centrem suvenýrů, aby mohli vybírat vstupné. Ale ty staré stánky u původní silnice nechali na pospas vandalům a při fotografování se musíte hodně snažit, abyste ty “kamenné penisy” vyfotili bez toho neskutečného bordelu!
Když jsem tak na motorce vjel do jednoho údolí, tak kolem mě proběhl asijský fotograf a utíkal na skálu nahoru. Říkal jsem si, že ten fotograf je snad splašený. Proč tu tak běhá? Když ale vyběhl na skálu, začal něco vykřikovat směrem na skálu naproti. Otočil jsem se a na té protější skále stáli svatebčané! Ženich byl celkem v pohodě, ale nevěsta, když měla udělat krok, byla jak ze dřeva. Ani se ji nedivím, byli na prostoru cca dva metry čtvereční, ve výšce okolo čtyřiceti metrů! Co ale člověk neudělá pro fotografii, navíc tu svatební, že? Mám i natočeno, když asijští novomanželé scházeli dolů z té sklály. On v polobotkách, ona v teniskách. Komedie!
Z tohoto místa jsem už měl v úmyslu jet do kempu, bylo už okolo patnácté hodiny a já musel na notebooku ještě dodělat jeden z pracovních úkolů. Jak jsem tak jel po písečném chodníku mezi skalami, tak jsem se v pravotočivé zatáčce potkal s velkým davem tureckých turistů, jdoucích asi z autobusu! Při tom setkání jsem lehce zazmatkoval, sáhl jsem po přední brzdě a šel jsem okamžitě pyskem k zemi, přímo k nohám těch turistů. Pád do písku byl bez jakýchkoliv následků, ale z pohledu těch turistů to byl pád směšný! Ti mi pomohli motorku postavit a když jsem se rozjížděl, jeden z těch Turků něco zavolal a všichni ti turisté utekli mimo ten chodník a měli z mého odjezdu strašnou prdel. No, co už… 🙂
Pak jsem zaparkoval na kraji města Göreme a ke stánku jsem si šel koupit Gyros. Když jsem přišel zpět k motorce, stála u ní česká rodina se dvěma malými dcerami. Chvíli jsme dali řeč a domluvili jsme se, že večer půjdeme společně na večeři a na pivo. V podvečer pro mě Martin přijel půjčeným autem do kempu a jeli jsme do restaurace hotelu, ve kterém byla tato rodina ubytována. Nutno říci, že všechno co jsme v restauraci snědli i vypili bylo naprosto skvělé. V Turecku sice člověk málokdy narazí na špatné jídlo ale v této restauraci to prostě byl jiný “level”. Nakonec jsme se s Martinem, Sylvou, jejich dcerami a personálem restaurace vyfotili a byl čas jít spát.
Už hodně brzo ráno mě ve stanu probudil zvuk, něco, jako když někdo pracuje s nějakým hořákem. Rozepnul jsem zip stanu a strnul jsem úžasem. Na louce, za nízkou zídkou kempu právě vzlétala asi stovka horkovzdušných balónů. Bylo pět hodin ráno a pohled to byl fantastický!
