Alpy na motorce, cestopis

Cestopis a videa na konci článku!

Před rokem jsme si objeli na motocyklu Černé moře a pro letošní rok jsme se rozhodli objet, jak bych to řekl, motorkářskou povinnost…

Alpy a jejich horské přechody. Od kluků z MotoRoute jsem si koupil německý atlas atraktivních alpských tras, podle kterého jsem vytvořil itinerař naší zhruba čtrnáctidenní cesty. Tento článek popisuje první část naší cesty. Koncem měsíce června jsme s ženou Lenkou na jedné motorce vyrazili z Ostravy směr jižní Čechy, konkrétně do kempu Motorest v Českém Krumlově. Po noclehu v příjemné kempinkové chatce jsme po snídani vyjeli směr Zell am See přes město Salzburg, kde jsme ale nezasatvovali. V podvečer jsme se ubytovali v kempu poblíž zmíněného alpského jezera.

Krásného a absolutně jasného rána jsme vyjeli směr hora Grossglockner. K závorám, u kterých jsme museli uhradit poplatek za průjezd jsme přijeli spíše po ránu než dopoledne a po zaplacení jsme vyrazili nahoru. Po asi třiceti minutách jízdy jsme dojeli k pod vrchol 2571 metrů vysoké hory Edelweisspitze, která leží naproti hory Grossglockner. Na tento vrchol jsme dále pokračovali po úzké silničce z dlažebních kostek. Na horním parkovišti jsme zastavili mezi asi tisíci motorkami a vyšli jsme si na vyhlídku s názvem „Bikers nest“ odkud je krásný výhled na 3798 metrů vysokou horu Grossglockner. Pokochali jsme se pohledy a jeli dál Rakouskem směrem k italským hranicím. Pak už v Itálii, nedaleko obce Vipiteno jsme se ubytovali na příjemném penzionu.

Následující ráno bylo opět jako na objednávku a po snídani jsme vyrazili směrem k horskému přechodu Passo Rombo – Timmelsjoch. Po asi šedesáti kilometrech jsme dorazili k tunelu vedoucímu na rakouskou stranu. Na této straně jsme kolem cest potkávali malé stavby vystavěné ve skalách, ve kterých jsou vyhlídky a muzeum zdejší silnice. Po nutné zastávce na vrcholu horského přechodu jsme pokračovali po silnici číslo 186 do údolí řeky Inn. Cestou jsme museli zastavit v platidlech kde jsme zaplatili za průjezd touto cestou. Po zaplacení jsme sjížděli až do města Innsbruck. Tu jsme se ubytovali v kempu nad městem. Tento kemp je sice nádherný, s nádhernou veřejnou kuchyní, sociálními zařízení a v neposlední řadě s nádherným výhledem na protější horský masiv. Opravdu úchvatný pohled! Nicméně, v kempu není jediný strom. Pro tuto zastávku jsme měli naplánovaný odpočinkový den s prohlídkou města Innsbruck a konec druhého dne jsme tak trávili právě u stanu v kempu. Jelikož jsme vychytali opravdu počasí bez jediného mráčku, bylo toto posezení u stanu nepříjemné. Pobyt na ostrém večerním slunci se dlouho vydržet nedal a nějaký ten stín vzrostlého stromu by byl více než příjemný. Ráno jsme sbalili stan a údolím Innu jsme vyrazili k obci Landeck a před ní jsme po silnici číslo 180 přejeli do Itálie, kde jsme se ubytovali v kempu Sagemühle v obci Bozen. Ráno nás čekal přechod Passo dello Stelvilo.

Ráno opět nádherné a my se po rozplavbě v krytém kempinkovém bazénu vydali asi k nejfotogeničtějšímu horskému přechodu. Před jeho vrcholem jsme se museli na chvíli zastavit za zablokovaným autobusem, ale toto netrvalo dlouho a už jsme parkovali mezi mnoha motorkami, ze kterých patřilo mnoho i českým motorkářům. Probíhala povinná hodina fotografování a filmování serpentýn, když jsme si v serpentýnách pod námi všimli automobilového veterána, který měl bohužel malý rejd na to, aby se vešel do ostré zatáčky a způsobil tak za sebou dlouhou kolonu. Přímo za tímto veteránem stál motocykl jehož řidič veterán neobjel a čekal nevím na co. Řidič veteránu ale začal couvat přičemž do motorkáře za sebou narazil. Ten poté i s motorkou spadl na zem a za chvíli jsme z dálky viděli jen divokou konvezaci a rozhazování rukou.

Z Passo dello Stelvio jsme sjeli do městečka Bormio a odtud po silnici SP29 jsme jeli na horský přechod Passo del Gavia. Jen pro zajímavost, přes tento alpský přechod vede i jedna z etap slavného cyklistického závodu Giro d’Italia. Na vrcholu tohoto horského přechodu se doslova během pěti minut změnilo počasí, začalo silně pršet, teplota klesla skoro k nule a kolem nás práskal jeden blesk za druhým. Kopli jsme teda do „vrtule“ a rychle jsme sjeli do údolí. Ve městečku Sondrio se počasí umoudřilo, nepromoky šly dolů a my pokračovali dále ke švýcarským hranicím. Objeli jsme jezero Lago di Como a kolem vod jezera Lago di Lugano jsme dojeli do města Lugano, kde jsme se přímo u tohoto jezera ubytovali v kempu. Večer jsme asi hodinu kecali s hlídačem kempu přičemž jsme zjistili, že postavit stan přímo u jezera nebyl jedním z nejlepších nápadů. Koncert žab nám nevadil vůbec, ale po náletch komárů v nás pravděpodobně nezbývalo moc krve a dostavila se únava. Šli jsme spát.

Ráno následovala prohlídka nádherného města Lugano s uchvatnými pohledy na jezero linoucí se mezi horami a před obědem jsme vyjeli z tohoto města směrem na sever, kde jsme švýcarskými horami jeli k italské hranice silnicí Via Cantonale směrem k obci Borgnone. Do tohoto místa Švýcarska a do Švýcarska vůbec bych se chtěl ještě jednou a podrobně podívat. Tato cesta okolo kaňonů plná tunelů s výhledy na úchvatné železniční mosty a na červený vlak na trati Centovallibahn se prostě nedá zapomenou a mrzí mě, že jsme pro tuto oblast neměli více času. Jako konečnou této dnešní cesty jsme si naplánovali malebné švýcarské městečko Zermatt pod majestátnou a asi nejfotogeničtější alpskou horou Matterhorn. Do obce Visp, kde se odbočuje na silnici vedoucí do Zermattu jsme přijeli už za silného deště. Silnice vedoucí do Zermattu se navíc opravovala a byla tak jedno velké bahniště. Tato úzká a klikatá silnice končící právě v Zermattu protíná obec Tasch, kde jsme se dozvěděli, že do Zermattu se dojet nedá, respektive nesmí a proto jsme sjeli zpět ke kempu Randa, který jsme před chvílí minuli. Po pár dotazech jsme zjistili, že ubytování v přilehlém penzionu stojí naprosto stejně jako ubytování v kempu pod stanem a také díky vytrvalému dešti jsme ubytování v budově s povděkem přijali. Recepční sice chvíli váhala jestli má tyto dvě bahenní příšery do penzionu vůbec pustit, ale nakonec se slitovala. Za odměnu jsme po důkladné očistě glgli v restauraci penzionu nejedno švýcarské pivo a nejednu deci francouzského vína.

„Ráno chceme k Matterhornu a takové počasí“ zamrmlal jsem nasraně těsně před usnutím.

Pokračování článku
Video z jízdy do průsmyku passo Stelvio
Video z jízy do průsmyku passo Rombo-Tmmelsjoch